Z historie

Začátky naší činnosti, které vedly k založení divize BRET, sahají do roku 1985. Tenkrát se ve vysokoškolském klubu sešlo několik nadšenců. Všichni zúčastnění byli většinou vedeni k elektronice už od dětství svými rodiči. Zaměřením diskuse bylo zavedení hlubších matematicko-fyzikálních metod do projektování elektronických přístrojů a propojení těchto metod s laboratorním vývojem. Bylo nám už tehdy jasné, že navrhovat kvalitní elektroniku znamená vyváženě spojit aplikaci špičkových teoretických postupů s experimentálním laborováním. Z uplatnění ekonomiky při projektu zařízení potom vyplyne, co se vyplatí vypočítat a co změřit.

Několik matematiků, kteří se přidali k naší diskusi, nás chtělo přesvědčit, že naše elektronické znalosti (schopnost si představit co se děje v elektrickém obvodu) nejsou tak důležité a dají se „vypočítat“. Tvrdili, že jsou matematikou nahraditelné. Po tom, co jsme se sešli v laboratoři, už si to nemysleli. Nicméně po této příhodě si s námi začali vyměňovat informace hlavně v matematice a stali se součástí našeho týmu.

Vznikl například návrh rezonančního měniče s hustotou výkonu 25 až 30 kW na 1 kg hmotnosti jádra jeho transformátoru. V té době ještě nebyly k dispozici tranzistory, které by zvládaly tak vysoké spínací rychlosti při dostatečném výkonu. I kvalita jader pro impulsní transformátory od té doby značně pokročila. Měli jsme tehdy informace od světových firem o stavu výzkumu v oblasti materiálů pro tyto jádra. Sestavili jsme pouze malé laboratorní modely s výkonem několika Wattů. Na těchto modelech byly ověřeny fyzikálně matematické vztahy a závislosti. Model na vysokém kmitočtu sloužil například pro simulaci nežádoucího rozptylu. Druhý model, který pracoval na podstatně nižším kmitočtu, sloužil pro simulaci řízení. Princip řízení měniče jsme tehdy použily standardní s pomocným rezonančním obvodem. Potom bylo možné, po maximálně pečlivé práci, konstatovat, že je zapojení dostatečně matematizované a je konečně čas do vzorců bez obav dosadit hodnoty pro vyšší výkony. Teprve o něco později vznikl nový nápad jak řídit měniče s tak vysokými hustotami výkonů. Tento systém bude nyní předmětem patentového řízení.

Silový generátor funkcí byl pro nás další výzvou, přesněji řečeno jeho analogová část. Nejde vlastně o nic jiného, než o vysokofrekvenční výkonový operační zesilovač přizpůsobený do 50 ohmového koaxiálního kabelu, popřípadě zapojený s definovanou výstupní impedancí pro přímé buzení pokusného obvodu. Pokud se zesilovač i s D/A převodníkem umístí do stíněného boxu s EMC parametry a digitální signál pro převodník se přivádí z řídícího počítače optickým kabelem, je to velmi užitečný nejen EMC laboratorní přístroj. Problematika návrhu aperiodických lineárních zesilovačů pro vysoké výkony, frekvence a rychlosti přeběhu (Nemluvě o spojitém průběhu převodní charakteristiky zesilovače s otevřenou smyčkou zpětné vazby, který je ještě důležitější než linearita. Obojímu jsme věnovali asi nejvíce času.) je značně široká. Proto si každý vzal část problému a pak jsme si dle dohody získané informace vzájemně vyměňovali.

Panoval ještě temný komunismus. Většina kamarádů měla dokončené studium. A tak bohužel dva nejlepší ze skupiny emigrovali. Třetí dal sbohem své zemi po tom, co zjistil, v jakém stavu je jeden nejmenovaný výzkumný ústav a že své vlastní pílí získané znalosti (každý jen trochu zasvěcený ví, že škola z vás špičkového elektronika neudělá) nevyužije a nebude mít možnost se vyvíjet. Jelikož jsme si nemohli dovolit jim telefonovat a znáte to, na dopisy jaksi nezbýval čas, došlo k roztrhání kontaktů. Se zbytkem skupiny to nevypadalo o nic růžověji. Každý z nás měl bydliště v jiném konci republiky. A když už nikdo neměl v úmyslu emigrovat, byla silná tendence držet se pohromadě s rodinou, neboť se nám tak lépe zvládal život uprostřed totality. Nakonec jsme se všichni rozešli.

Po revoluci vznikla možnost samostatně podnikat a tak jsem si vybavil malou elektronickou laboratoř. Z období naší společné činnosti mi naštěstí zbylo bez nadsázky obrovské množství poznámek a literatury, které si cením nad zlato. Nechtěl jsem se za žádnou cenu vzdát kvalitní vývojářské práce. To bylo ale mnohdy velmi těžké, hlavně finančně. První moje samostatná práce byl vývoj aperiodického VF optického detektoru. Aplikovatelného například v optické reflektometrii, nebo analýze signálu z optického vlákna pomocí osciloskopu. Za vlastním polovodičovým detektorem je zapojen aperiodický transimpedanční zesilovač, který převádí proud z detektoru na napětí na výstupu modulu. Při vývoji vysokonapěťového spínacího systému, jsem získal bohaté zkušenosti s šířením a filtrací impulsního rušení a navázal tak na modelová zapojení rezonančního měniče, která jsem si znovu sestavil. Společná funkce citlivých obvodů a výkonových spínacích stupňů si vynutila zvládnout vnitřní elektromagnetickou kompatibilitu desek plošných spojů.

Zásadní zvrat, jak v mém životě, tak v budování BRET, přinesla aplikace výpočetní techniky. Ta se po roce 1989 stávala stále dostupnější. Pokud jsem pracoval, snažil jsem se, aby všechna vytvořená data byla v digitální podobě. V té době jsem se učil zacházet s několika návrhovými CAD systémy pro PC. Největší pozornost jsem pochopitelně věnoval systému pro návrh plošných spojů.

Samotné PC ale nepřinesly ty nejdůležitější změny. Byl to Internet a dostupnost trvalého připojení. Teprve pak se dali věci do pohybu! Podařilo se nejen kontaktovat většinu přátel v české republice, ale také všechny tři odborníky v zahraničí, kteří z naší skupiny emigrovali. Komunikace pomocí ICQ nám umožnila dát znovu tým dohromady. To, co tvoří tým, nebo firmu, jsou lidé-odborníci. Tím ovšem výčet výhod liberálního přístupu k informacím nekončí. Dalším ohromným fenoménem je elektronický podpis a kryptování dat. To nám umožnilo si vyměňovat i ty nejcitlivější informace. Pro týmovou laboratorní, vývojářskou a projekční činnost víc nepotřebujeme.

Optimalizováno pro: 800x600 | IE, Mozilla FireFox | XHTML 1.0 Transitional | CSS | Designed by: J.B.Rodex.